I když podélná poloha plodu je považována za polohu fyziologickou (pravidelnou), 3,5 až 4,0 % těchto poloh je s naléháním pánevním koncem, která sice průběh těhotenství nijak negativně neovlivďuje, nicméně přináší při porodu jistá rizika pro plod.
V raném těhotenství má plod labilní polohu, v poměru k jeho objemu je dosti plodové vody umožďující jeho pohyblivost. Po 32. týdnu gestace, kdy plodové vody relativně ubývá, je plod nucen zaujmout definitivní uložení. Příčiny, proč je plod nakonec uložen pánevním koncem, bývají objasněny jen asi ve 20 %. Bývají to: vývojové anomálie dělohy (přepážky v děloze, jednorohá děloha), děložní myomy, vcestné lůžko, hrubě znetvořený plod, dále zmnožení, ale i nedostatek plodové vody, úzká pánev.
Poloha pánevním koncem je diagnostikována zevním porodnickým vyšetřením; děloha bývá válcovitá, do stran lehce pohyblivá, nad sponou nelze prokázat tvrdou kulovitou hlavičku ani krční rýhu, naopak v děložním fundu je kulovitá, balotující rezistence – hlavička. Ozvy plodu bývají výše, až v úrovni pupku. K upřesnění diagnózy se vyšetřuje ultrazvukem.
Výjimečně se může poloha pánevním koncem před porodem, dokonce i na začátku porodu, změnit na polohu hlavičkou.
Před porodem pánevního konce musí být zváženy vyhlídky na spontánní průběh porodu. V úvahu se bere velikost plodu, prostornost pánve, porodnická anamnéza. Existují-li sdružené indikace: přenášení, velký plod, komplikace při předcházejících porodech, předčasně odteklá plodová voda, starší primipara, je výhodnější pro plod provést méně zatěžující císařský řez. Porod plodů uložených pánevním koncem kolénky nebo nožkami je dnes ukončován jedině císařským řezem.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet