Časná diagnostika a správné zařazení hypertenze je předpokladem kvalitní léčby a tím i prevencí možných komplikací. Na péči o těhotnou ženu se podílí porodník spolu internistou.
K nejzávažnějším a nejčastějším hypertenzím v graviditě patří preeklampsie, která je
onemocněním vázaným na trofoblast a podílejícím se na zvýšení mateřské i perinatální mortality i morbidity a také na zvýšení prematurity a intrauterinní růstové retardace.
Incidence tohoto onemocnění se v Evropě pohybuje mezi 4 až 8 %.
Perinatální mortalita je vysoká - 4 až 28 ‰, prematurita se pohybuje mezi 15 až 40 %.
Preeklampsie je definována jako těhotenstvím podmíněná hypertenze s proteinurií a případně edémy po 20. týdnu gravidity.

Klasifikace

Preeklampsie je klasifikována  jako hypertenze, která vznikla ve II. polovině těhotenství a je provázena proteinurií. Výskyt otoků není pro zařazení podstatný.
Správné zařazení hypertenze je předpokladem pro další rozhodování o průběhu gravidity, způsobu vedení porodu, terapii a prevenci. Vzhledem k nejednotné nomenklatuře je doporučeno respektovat upravenou klasifikaci Americké národní skupiny pro výchovný program vysokého krevního tlaku.

1) Diagnostická kriteria preeklampsie

Hypertenze

Hypertenze je většinou hlavním příznakem preeklampsie. Dle WHO se za hypertenzi považuje krevní tlak (TK) 140/90 a vyšší  při dvou měřeních v rozmezí 6 hodin (neplatí pro těžké hypertenze) nebo zvýší-li se systolický TK o 30 mm Hg a diastolický TK o 15 mm Hg.
Za mírnou (střední) hypertenzi je považován krevní tlak 140/90 až 160/100, za těžkou hypertenzi pak TK 160/110 a více.
Proteinurie
Fyziologická proteinurie v těhotenství je do 300 mg/24 hodin. Vyšší proteinurie u preeklampsie vzniká poškozením bazální membrány glomerulů a snížením zpětné resorpce proteinů v tubulech. Za mírnou (střední) je považována proteinurie mezi 0,3 g a 5 gramy, za těžkou pak ztráty více jak 5 gramů za 24 hodin.

Edémy

Edémy se obvykle nejprve projeví na dolních končetinách (perimaleolární, pretibiální), či mohou být generalizované – na horních končetinách, v obličeji. Objevení se anasarky, ascitu, fluidothoraxu či fluidoperikardu patří k příznakům nejzávažnějším.

2) Laboratorní ukazatele

Hyperurikémie vyšší než 320 umol/l je dána sníženou clearencí kyseliny močové při zhoršené funkci ledvin.
Zvýšení kreatininu v séru. Hodnota nad 88 umol/l svědčí pro poškození ledvin. 
Cystatin C je novým a zdá se že nejcitlivějším markerem glomerulární filtrace.
Hypoalbuminémie - dochází ke změnám v plasmatických bílkovinách, kdy klesá hladina albuminu a hladina globulinu se nemění. Důsledkem toho je pokles kvocientu albumin/globulin z původní hodnoty 1,4 na hodnotu 1 či méně (u těžké preeklampsie).
Aminotransferázy
Alaninaminotransferáza (ALT) je převážně cytoplasmatický enzym. Už malé poškození hepatocytu vede k jeho zvýšení v krevní cirkulaci.
Aspartátaminotransferáza (AST) - zvýšení aktivit AST v séru je známkou nekrózy hepatocytu.
Hemokoncentrace
Jejím projevem je vzestup hematokritu nad 40%, hemoglobinu nad 14 g/l a zvýšení počtu erytrocytů.
Počet trombocytů
Provází-li trombocytopenii hemolýza a zvýšení jaterních enzymů jedná se o HELLP syndrom.
Homocystein
Výzkumy posledních let poukazují na výskyt preeklampsie u žen s hyperhomocysteinemií. 

3) Klinické příznaky a jejich závažnost

Cefalea je především důsledkem systémového postižení endotelií manifestujícím se též v centrálním nervovém systému za přítomnosti vasospasmu. Morfologicky jde o mikroinfarkty, fibrinoidní nekrózy, petechie a edém.

Epigastrická bolest či bolest pravého hypochondria může signalizovat zvýšené napětí jaterního pouzdra, které je dáno subkapsulárními petechiemi (hemoragiemi), periportálními hemoragiemi, ischemickými infarkty, vznikem fibrinových trombů v kapilárách, arteriolách a  periportálních vénách. Vzácně může dojít i k ruptuře subkapsulárního hematomu či ruptuře jater.
Poruchy visu jsou důsledkem vzniku skotomů, fotofobie.
Změny na očním pozadí
Důsledkem vasospasmu  a zvýšené periferní  cévní resistence je retinopatia gravidarum, edém papily až ablace retiny.
Retence tekutin
Za přijatelný se považuje váhový přírůstek  těhotné ženy okolo 500 gramů za týden a průměrný celkový přírůstek hmotnosti v graviditě okolo 12 kilogramů. Rozhodující vliv na tento děj má placentární produkce estrogenů. Rychlé přibývání na váze je příznakem retence tekutin se vznikem edémů.