Nemám k nim osobní vztah. Rozhodně s nimi nehovořím jako britský následník trůnu. Občas jsem dokonce pomlouván, že je nemám rád. Můj zástupce v nemocnici tvrdí, že bezpečně zahubím i papyrus, který roste i na poušti.
Naučil jsem se ke květinám mít pragmatický vztah. Vím, že moje žena je miluje v každé podobě. Takže kvůli ní je kupuji (asi na průměr českého manžela často), kvůli ní trávím jejich dloubáním, přesazováním a jinými hrubými pracemi nezbytnými k jejich pěstování hodiny. Dále uznávám spořádaně, že květiny, jakož i zeleň vůbec, mají dobrý vliv na naše životní prostředí – vydávají do vzduchu kyslík, udržují vlhkost a vůbec. Zničení deštných pralesů hrozí upečením naší planety. Ale v těchto sloupcích vždycky hledáme na něčem zlém něco dobrého, a ne naopak. Tak co s těmi květinkami a jinými rostlinkami, nebude z hlediska lékařského přece jen nějaká chybička?
A už mě máte: vůbec ne – vždyť mají mnohé z nich vlastnosti přímo léčebné! A nemáte mě. Některé jsou nepochybně zdraví škodlivé a jedovaté. Tak třeba brambory. Kromě oblíbených hlíz je celý zbytek brambory jedovatý. Mezi dětskými lékaři zabývajícími se intenzivní péčí se traduje, že všechny keře plodící různé bobule a jiné oku lahodící plody, rostoucí v pražských parcích a mateřských školách, jsou jedovaté. Tak třeba krásný zlatý déšť. A což teprve oblíbená bíle flekatá diefenbachie! Pestrým vzhledem láká a žvýkána batoletem působí na jeho sliznicích podobné škody jako slabá kyselina. Vysoká plevelovitá rostlina bolševník vyvolává po kontaktu s kůží popáleniny druhého stupně jako vřelá tekutina. Na mnohé rostliny a květiny jsou lidé alergičtí. Alergici vydávají dokonce varovné pylové zpravodajství a pro některé lidi je výlet do kvetoucí louky trestem. A což teprve plísně a roztoči v hlíně našich domácích květinových miláčků, ty mohou alergiky pěkně potrápit. Tak co s tím vším dělat?
Umělé květiny a rostliny? Fuj! I když v posledních letech dosáhly optické dokonalosti a slabozrakými jsou z mírné vzdálenosti těžko rozeznatelné od květin živých, připadají mi jako umělá nafukovací žena. Proto raději zůstaňme i přes určité výhrady u květin živých, které sice mohou občas spálit, občas být trochu jedovaté, ale krásně voní, na jejich povrchu je rosa, občas z jemné kůže jejich květů opadne něco jemného pelu a i zapřisáhlé neestéty čas od času při pohledu na ně cosi krásného osloví. Nikoliv zbytečně je květina v českém jazyce rodu ženského…
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře, kapitola 50
sdílet