Kardiovaskulární systém
Srdeční výdej v průběhu aktivního porodu stoupá přibližně
dvojnásobně ve srovnání s hodnotami před porodem. Maximální vzestup je
patrný v době bezprostředně po porodu. Příčiny vzestupu srdečního
výdeje jsou multifaktoriální. Bolest a strach během porodu zvyšují
mateřské cirkulující katecholaminy, s následnou tachykardií a zvýšením
systolického objemu. Kontrakce dělohy způsobují cyklickou redistribuci
krve do oběhu (autotransfúzi), což zvětšuje předpětí (preload) oběhu
a zvýšení srdečního výdeje na základě Frank-Starlingova principu.
Respirační systém
Hyperventilace při porodu je fyziologická a představuje přirozenou
odpověď na bolest. K hyperventilaci vedou kromě bolesti i špatné
dechové techniky a strach. Hyperventilace způsobená průběhem děložní
činnosti vede ke zvýšení dechového objemu na 750 ml a ke zvýšení
dechové frekvence na více než 30 dechů/min. Minutová ventilace
v průběhu děložních kontrakcí činí cca 26 l/min. Hodnoty maximálního
proudění vdechovaného vzduchu jsou 20–34 l/min. Dechové parametry
souvisejí s intenzitou porodních bolestí. Po podání porodnické
analgezie jsou patrné významné změny. Po podání inhalační analgezie
klesá ventilace na 18 l/min. Spotřeba O2 je
v mezikontrakčním období cca 2,2 ± 0,3 ml/kg/min, zatímco během
bolestivé kontrakce je 4,4 ± 0,6 ml/kg/min. Hyperventilace během porodu
vede ke snížení mateřského PCO2 a může způsobit nebezpečnou
respirační alkalózu s hypokapnií. Na hypokapnii reaguje arteriální
systém dělohy vazokonstrikcí, takže hrozí placentární hypoperfúze.
Následkem mateřské hyperventilace pak může vzniknout fetální hypoxémie.