Tokolýza znamená potlačení aktivity
děložního svalstva, relaxaci myometria. Rozeznáváme tokolýzu úplnou, kdy je cílem úplné
potlačení děložní aktivity, a tokolýzu parciální, kdy nižší
dávka tokolytika zcela netlumí děložní kontrakce, ale snižuje pouze amplitudy a frekvenci děložních
kontrakcí. Parciální tokolýzu využíváme při samotném vedení předčasného
porodu. Absolutní kontraindikací tokolýzy je prokázaná intraovulární infekce a krvácení
z rodidel. Existuje celá řada látek s tlumivým účinkem na myometrium,
které byly v praxi použity (b2-sympatomimetika, magnézium, antagonisté
prostaglandinů, antioxytociny, blokátory kalciového kanálu, nitroglycerin, etylalkohol
a další).
V současné době jsou nejpoužívanější
první tři jmenované látky:
Beta2-sympatomimetika (fenoterol, hexoprenalin, ritodrin, terbutalin, salbutamol a další) jsou
v současné době nejúčinnější a nejčastěji používaná tokolytika. Léčbu zahajujeme vždy parenterálně
kontinuální infúzí terapeutické dávky, která se liší podle použitého
preparátu. Po několika hodinách přecházíme na udržovací dávku. Tokolýza b2-sympatomimetiky je provázena řadou
nežádoucích účinků, které léčbu limitují. U matky se setkáváme
s hypotenzí, tachykardií, arytmií, palpitacemi, hyperglykémií,
hypokalémií, hypokalcémií, zvracením a kožními reakcemi. U plodu se
setkáváme s tachykardií a arytmií. V animálních studiích byly po dlouhodobé
tokolýze popsány ischémie myokardu až mikroinfarkty, hyperbilirubinémie,
hypoglykémie, hypokalcémie, hypotenze.
Magnézium sulfát je tokolytikum dobře tolerované matkou. Je ve svých účincích slabší ve
srovnání s b2-sympatomimentiky. Podává se iniciálně rovněž v kontinuální infúzi
v denní dávce 6-8 g (maximální denní dávka 6 mg/dl séra matky). Při
předávkování způsobí vymizení patelárního reflexu, somnolenci, letargii a
depresi dýchání. Nežádoucími účinky magnézia jsou útlum plodu a zúžení oscilačního pásma na CTG
záznamu.
Antagonisté tvorby prostaglandinů (např. indometacin) jsou velmi účinnými tokolytiky. Denní účinná dávka
představuje 100 mg indometacinu. Tento druh tokolýzy je zatížen vyšším rizikem
pro plod. Matka léčbu toleruje velmi dobře, u plodu může dojít
k oligohydramniu, předčasnému uzávěru ductus arteriosus nebo naopak
k jeho rigiditě a perzistenci po porodu. U novorozenců byl zaznamenán
zvýšený výskyt nekrotizující enterokolitidy, plicní hypertenze a
intrakraniálního krvácení.
Antioxytociny jsou velmi nadějná tokolytika, která úspěšně prošla klinickými zkouškami.
Účinností jsou srovnatelná s b2-sympatomimetiky, na rozdíl od nich však
nebyly zaznamenány vedlejší účinky u plodu a rovněž matkou jsou velmi
dobře snášena.